Excel - úvod
![]()
![]()
Spuštění
| Nabídka START
|
Pracovní plocha
|
![]() |
|
Základní pojmy: Sešit: je základním typem dokumentu programu Excel. Otevírámeli nový soubor, zakládáme tak nový sešit. Je elektronickou obdobou kroužkového bloku. Sešit obsahuje listy. List: součástí sešitu. Na listech jsou uloženy tabulky a grafy. Název každého listu se objeví v záložce v dolní části sešitu. Jednotlivé listy v sešitě lze zkopírovat nebo přemístit i do jiného sešitu. Listy je možné do sešitu přidávat nebo ze sešitu je odstranit. Buňka: základní jednotkou tabulky, do buňky můžete zapisovat čísla, časové údaje. Každá buˇka je určena řádkem a sloupcem. |
|||
Hlavní nabídka
Panel nástrojů
Panel nástrojů
Řádek vzorců
Sloupce
Záložky s listy
![]()

![]()
Označování
Identifikace buněk - aktivní buňka
Adresa buňky je jednoznačně určena sloupcem a
řádkem ve jmenovaném pořadí - A1, CD458, apod. V tabulce je
vždy právě jedna buňka aktuální. Je zvýrazněná silným
orámováním a její adresa je napsaná v levé části editačního
řádku
Výběr buněk
Aktivní buňku vybíráme (označíme) buď
kliknutím levým tlačítkem myši na příslušnou buňku nebo
z klávesnice pomocí kláves se šipkami. Můžeme ji zvolit i
přepsáním adresy aktuální buňky v editačním řádku.
Označení úseku buněk z klávesnice
Aktuální buňku umístíme do jednoho z rohů budoucí oblasti.
Stiskneme klávesu Shift, držíme ji a
opakovaným stiskem vhodných kláves se šipkami rozšíříme
označení na požadovanou oblast.
Označení úseku buněk myší
Levým tlačítkem klikneme na jeden z rohů budoucí oblasti (tím
určíme aktuální buňku), necháme levé tlačítko stisknuté
a táhneme myší tak, aby se nám zvýraznila požadovaná
oblast.
Označení sloupců, řádků, celé
tabulky
Celý sloupec či řádek tabulky vybereme kliknutím levým tlačítkem
myši na jeho jméno. Celou tabulku označíme tlačítkem v levém
horním rohu tabulky.
označení sloupce |
Více sousedních sloupců (řádků)
vybereme tak, že označíme první sloupec (řádek), držíme
stisknuté levé tlačítko a táhneme přes tlačítka
se jmény dalších sloupců (řádků). Pozor! Po označení oblasti již nesmíme stisknout žádnou kurzorovou klávesu ani kliknout myší na nějakou buňku. Zrušili bychom tím označení. Velikost označené oblasti můžeme změnit jak myší, tak i klávesami, ale vždy se současným stiskem klávesy Shift. |
||
![]() |
|||
označení celé tabulky |
|||
označení řádku |
|||
| Ukázky : | ![]() |
||
Označení nesouvislých oblastí
Pro označování nesouvislých oblastí používáme myš.
Nejprve vybereme první úsek buněk (nebo jen jedinou buňku).
Pak stiskneme klávesy Shift a F8.
Tím se dostaneme do režimu přidávání a můžeme označit
libovolný počet dalších úseků či jednotlivých buněk. Přidávací
režim je ukončen až zadáním příkazu, případně ho můžeme
stejnými klávesami vypnout.
Pro určování nesouvislých oblastí myší existuje ještě jeden způsob. Vybereme první úsek, stiskneme klávesu Ctrl, držíme ji a vybíráme další úseky.
Označení více listů
Chceme-li označit stejnou oblast buněk na více listech, musíme
nejprve označit listy. Sousedící listy označíme
tak, že klikneme na poslední list se současným stiskem klávesy
Shift. Nesousedící listy označujeme
postupně jednotlivě se stisknutou klávesou Ctrl.
![]()
![]()
Editace obsahu
buňky
Zapisování údajů do tabulky je jednoduché.
Buňku, do které chceme zadávat údaje, zvolíme za
aktuální a začneme psát. Text, který zadáváme,
vidíme jak v buňce, tak v editačním řádku. V buňce bliká
textový kurzor (svislá čárka). V editačním řádku se
objeví dvě nová tlačítka:
.
Je-li během vkládání údaje textový kurzor v buňce, nelze
používat kurzorové klávesy. Pokud potřebujeme přesunout
textový kurzor, musíme ho na požadované místo umístit
kliknutím levého tlačítka myši. Pro mazání znaků můžeme
použít obvyklé klávesy.
![]()
Jak ukončíme vkládání dat
Jestliže chceme zrušit zadávání údajů, tj. ukončit psaní,
aniž by se údaje vložily do buňky, stiskneme klávesu Esc
nebo tlačítko
v editačním řádku.
Chceme-li řádně ukončit vkládání dat do buňky, máme více
možností.
| způsob ukončení | textový kurzor | posun aktuální buňky |
|---|---|---|
| klávesa Enter | v buňce nebo v editačním řádku |
|
| klávesa Tab | ||
| klávesa |
v buňce | |
| klávesa |
||
| klávesa |
||
| klávesa |
Kliknutím myší na tlačítko
v editačním
řádku ukončíme editační režim (tj. z buňky či editačního
řádku zmizí textový kurzor a z editačního řádku tlačítka
), ale
buňka zůstane aktuální. Vkládání dat můžeme ukončit také
tak, že označíme myší novou aktuální buňku.
Vkládání dat do označené oblasti
Oblast tabulky, do které chceme zapisovat údaje, můžeme také
předem označit. Oblast může být spojitá i nespojitá. Vkládání
dat do jednotlivých buněk pak ale nesmíme ukončovat šipkovými
klávesami, ale pouze klávesami Enter a Tab.
Pomocí těchto kláves projde aktuální buňka postupně všemi
buňkami vyznačené oblasti.
Typy dat| Do buněk tabulky zapisujeme údaje tří typů: | textové konstanty číselné konstanty vzorce |
Vkládání textu a čísel
Excel sám rozezná z obsahu buňky, zda jde o text nebo o číslo.
Pouze v případě, že chceme zapsat číslo, které má být
považováno za text (např. směrovací či telefonní číslo),
musíme před ně napsat apostrof (např. '62800).
Zadaný údaj je vždy obsahem jediné buňky, i když jeho délka přesahuje šířku buňky. Pokud se do buňky nevejde text, buď přesahuje do buňky vedlejší nebo je za ní skrytý, podle toho, zda vedlejší buňka je či není prázdná. Příznakem toho, že se do buňky nevešlo číslo, je její vyplnění znakem #. Pokud nemáme buňku předem naformátovanou, tj. vkládáme data v tzv. všeobecném formátu, snaží se Excel číslo zobrazit. Zobrazí ho třeba zokrouhlené nebo ve vědeckém formátu*. Zobrazení celého obsahu buňky nebo čísla s určitým počtem desetinných míst je věc vzhledová a upravíme ji formátováním.
Návrat o krok zpět
lze použít nástroj z panelu nástrojů
nebo z hlavní
nabídky ÚPRAVY
ZPĚT.
Tento nástroj použiji pokud se spletu, nebo úpravy, které
provedu se mi nelíbí. Text se vrátí do stavu, ve kterém byl
před danou úpravou. Lze použít vícekrát.
![]()
Vkládání data
Pro datum (a podobně pro čas) není žádný zvláštní datový
typ. Datum patří mezi čísla, je to vlastně jakési pořadové
číslo. Datum musíme zadávat ve tvaru, který odpovídá
nastavení formátu pro datum v systému Windows. Pokud datum
zapíšeme špatně, Excel nepochopí, že jde o datum, tj. číslo,
a považuje údaj za text. Tuto chybu snadno poznáme, pokud nemáme
buňku předem naformátovanou,
Vytváření vzorců
Zápis vzorce do buňky musíme vždy začít znakem "=".
V editačním řádku na to máme dokonce nachystané tlačítko.
Vzorce sestavujeme z číselných či textových konstant, odkazů
na buňky a úseky buněk a funkcí. Tyto operadny spojujeme
obvyklými operátory: + , - , * , / , ^ (umocňování),
= , <> (nerovnost), <, > , >= , <=.
Podobně jako v matematice používáme kulaté závorky.
Příklady jednoduchých vzorců:
| =A1+A2 | součet obsahů buněk A1 a A2 |
| =suma(A1,A2) | totéž pomocí funkce |
| =2*A1-A2 | obsah buňky A1 se vynásobí 2 a odečte se obsah buňky A2 |
| =2*(A1-A2) | od A1 se odečte A2 a rozdíl se vynásobí 2 |
Jakmile ukončíme zápis vzorce, v buňce se objeví výsledná
hodnota. U buňky, která není aktuální, nepoznáme, zda
hodnota, kterou vidíme, je konstanta nebo výsledek vzorce. Je-li
buňka se vzorcem aktuální, pak vzorec vidíme v editačním
řádku. Lze si také na kartě Zobrazení
příkazu Nástroje
Možnosti zaškrtnout zobrazení vzorců. Pak je
v buňce vidět vzorec, nikoli výsledná hodnota.
Pokud vzorec vložený do buňky není správný, v buňce se místo výsledku objeví chybové hlášení (např. #DIV/0! – dělení nulou, #VALUE! – nesprávný argument nebo operand ap.).
Použití funkcí
Obecný zápis funkce má tvar:
název_funkce(argument1, argument2,......, argumentN).
Co může být argumentem funkce, záleží na konkrétní funkci.
Např. argumentem funkce MAX, která hledá
maximální hodnotu, mohou být konstanty, adresy buněk nebo úseků,
případně další funkce. Funkci, jejíž název i argumenty známe,
do vzorce prostě napíšeme, např. =průměr(a1,b2,c3).
Jestliže potřebujeme správnou funkci vyhledat, vyvoláme si
Průvodce funkcí. Pokud jsme začali psát vzorec tak, že jsme
"=" napsali z klávesnice, pak Průvodce funkcí pustíme
stiskem tlačítka
nebo příkazem Vložit
Funkce...
.
Průvodce funkcí nám nabídne abecední seznam všech funkcí, seznam desíti naposled použitých funkcí a několik tématických seznamů (matematické, informační, statistické, finanční, vyhledávací aj. funkce). Zvolíme nejprve vhodný seznam a pak konkrétní funkci. Po stisku tlačítka OK určujeme postupně jednotlivé skutečné parametry. Jsou-li argumentem funkce adresy, nemusíme je psát, můžeme je ukázat přímo v tabulce*. Máme-li všechny argumenty určeny, stiskneme tlačítko OK.
|
![]()
![]()
Vkládání
posloupností
Excel umožňuje rychlé a jednouché vyplnění části řádku
nebo sloupce posloupností číselných či textových údajů.
Způsob vkládání závisí na tom, o jakou konkrétní
posloupnost jde. Obecně jsou možné dva způsoby:
Automatické vyplňování* provádíme pouze pomocí myši.
Za aktuální zvolíme buňku se základním údajem – prvním
členem posloupnosti. Přesuneme kurzor myši na malý čtvereček
v pravém dolním rohu aktuální buňky – tzv. vyplňovací
úchyt. Kurzor myši se změní z
na +. Stiskneme levé tlačítko a táhneme přes buňky,
které chceme vyplnit.
![]()
Konstantní posloupnosti
Vyplnění řádkového nebo sloupcového úseku buněk jedním
číslem, textem nebo vzorcem je vlastně nakopírování obsahu
jedné buňky do několika sousedních buněk v témže řádku
nebo sloupci. Provedeme to takto: Vybereme aktuální buňku a
zapíšeme do ní údaj. Označíme oblast, kterou chceme vyplnit
konstantní posloupností (včetně buňky s kopírovaným údajem).
Pak volíme z hlavní nabídky Úpravy
Vyplnit a podle
označeného úseku jeden ze směrů Dolů, Vpravo, Nahoru, Vlevo.
Pro text neobsahující čísla, pro čísla (ale ne data!) a pro
vzorce lze kopírování do sousedních buněk udělat také
automatickým vyplňováním.
Kalendářní posloupnosti
Rostoucí kalendářní posloupnost s krokem jeden den vložíme
automatickým vyplňováním.
Posloupnosti s jiným krokem vytvoříme po vložení prvního
data a označení úseku příkazem Řady...
z nabídky Úpravy
Vyplnit. Krok kalendářních posloupností může být
vztažen ke dni, měsíci nebo roku.
Číselné posloupnosti
Rostoucí číselnou posloupnost s krokem jedna vložíme
automatickým vyplňováním. Při tažení vyplňovacího úchytu
musíme mít stisknutou klávesu Ctrl.
Aritmetickou posloupnost s jiným krokem než jedna můžeme
vytvořit také automatickým vyplňováním, musíme však vložit
a označit první dva členy posloupnosti.
Jinak lze aritmetické posloupnosti stejně jako geometrické
vkládat příkazem Řady ... z nabídky Úpravy
Vyplnit.
Textové posloupnosti obsahující čísla
Jde o posloupnosti typu č.1, č.2, č.3, ... nebo 1. řádek,
2. řádek, 3. řádek ... Vkládáme je výhradně automatickým
vyplňováním.
Textové posloupnosti definované uživatelem
Tyto posloupnosti vkládáme automatickým vyplňováním.
V Excelu jsou předdefinovány řady Pondělí, Úterý, ...,
Leden, Únor, ... Novou vlastní textovou posloupnost si
definujeme tak, že ji do tabulky celou vložíme, označíme a
na kartě Seznamy příkazu Nástroje
Možnosti stisknem
tlačítko Importovat.
![]()
Opravy dat v buňce
Oprava dat se provádí vždy v aktuální buňce.
Jestliže máme vybranou správnou buňku, dostaneme se do editačního
režimu stiskem klávesy F2 nebo dvojitým
kliknutím na buňce. Opravu obsahu buňky ukončíme tlačítkem
nebo klávesou Enter.
Mazání dat
Obsah aktuální buňky vymažeme stiskem klávesy
.
Můžeme mazat najednou i obsah více buněk, pokud je označíme
jako oblast a pak stiskneme klávesu
Adresa buňky ve sloupci B a řádku 4 je B4. V mnohých případech je ale zapotřebí odkázat se na celý úsek buněk. Odkaz na úsek buněk sestává z adres dvou protilehlých rohů (zpravidla levého horního a pravého dolního) mezi něž napíšeme dvojtečku. Např.:
![]() |
úsek B2:C4 | Při kopírování vzorců jste si možná všimli
tohoto: Kopírujeme vzorec =B1-A1 z buňky C1 do buněk C2:C5. Když se podíváme na obsah buňky C2, bude tam vzorec =B2-A2. Podobně v buňce C3je =B3-A3 atd. Adresa napsaná tak, jak ji známe doposud, se při kopírování vzorce mění a to způsobem, který odpovídá přesunu vzorce. O kolik sloupců či řádků se liší pozice zkopírovaného vzorce od pozice původního vzorce, o tolik sloupců či řádků se liší adresy obsažené v zkopírovaném vzorci od adres v původním vzorci. Adresy skládající se pouze ze jména řádku a sloupce (A1, B4, D7 ap.) nazýváme relativní. |
Je zřejmé, že změna adresy při kopírování vzorce nemusí být vždy žádoucí. Jestliže chceme, aby byla adresa neměnná při kopírování, napíšeme před jméno sloupce i řádku znak $ ($A$1, $B$4, $D$7 ap.). Takto zapsané adresy nazýváme absolutní.
Je také možné napsat $ pouze před řádkem nebo pouze před sloupcem. V tom případě část adresy s $ je absolutní a část adresy bez $ je relativní.
Poznámka. Užitečná pomůcka při psaní na české klávesnici:
Napíšeme-li relativní adresu a pak stiskneme klávesu F4,
adresa se změní na absolutní. Opakovaným stiskem F4
získáme smíšené adresy.
Jestliže používáme v sešitě více listů, pak je třeba na buňky odkazovat nejen jejich absolutní či relativní adresou, ale i jménem listu. Mezi název listu a adresu buňky či úseku píšeme " !". Např. na buňku B5 listu List2 se odkážeme List2!B5. Je-li list přejmenován a má v názvu mezeru, musíme dát jméno listu do apostrofů, např. 'Přehled A'!B5. Odkaz na buňku B5 na listech List1 až List3 napíšeme takto: List1:List3!B5.
V Excelu se můžeme odvolávat i na údaje z jiného sešitu (tj. souboru!). Odkaz na úsek A2:B12 na listě Výdaje v souboru TAB1 vypadá takto: ='[tab1.xls]Výdaje!$A$2:$B$12'. Odkaz na tutéž oblast téhož souboru včetně zadání cesty: ='a:\prehledy\[ tab1.xls]Výdaje'!$A$2:$B$12.
Úprava výšky řádků a šířky
sloupců
Zvětšit šířku a výšku buňky potřebujeme zpravidla tehdy,
pokud měníme velikost písma a chceme aby text byl v buňce
celý.
Změna výšky řádku
Všeobecný formát přizpůsobuje výšku řádku největšímu
použitému písmu v řádku. Zvětšíme-li tedy písmo, je výška
řádku automaticky přizpůsobena. z různých důvodů můžeme
ovšem chtít zvětšit výšku řádku i bez zvětšení písma.
To můžeme provést jednoduše tak, že najedeme kurzorem do levého
sloupce označení řádků na spodní okraj řádku, který
chceme rozšířit. Kurzor změní tvar z nevyplněného kříže
na symbol tažení, tj. linka rozdělená dvojitou šipkou. Při
tomto tvaru kurzoru stiskneme levé tlačítko na myši a rozšíříme
řádek požadovaným směrem. Tímto způsobem můžeme rozšířit
i více řádků najednou, označíme-li příslušné řádky.
Změna jednoho řádku se potom bude týkat celé vybrané
oblasti. Jestliže jsme ovšem takto „ručně“ upravili výšku
řádku, nebude při změně velikosti písma automaticky upravována.
Pokud bychom chtěli tuto vlastnost obnovit, zvolíme nabídku Formát
Řádek
Přizpůsobit.
Výšku můžeme upravit ještě jedním způsobem a sice zadáním
konkrétní hodnoty výšky v počtech bodů. Tuto možnost
poskytuje nabídka Formát
Řádek
Výška.
Změna šířky sloupce
Všeobecný formát stanoví standardní šířku sloupce. Zadáním
delšího číselného údaje než je šířka sloupce, bude
zobrazení upraveno jak je uvedeno v úvodu této kapitoly.
Textový údaj překračující šířku sloupce bude zobrazen
celý, pokud jsou sousední buňky zprava volné. Pokud i tyto
obsahují data, je text zobrazen jen tak, aby vyplnil celou
šířku sloupce. Způsoby změny šířky sloupce jsou stejné
jako výše popsané úpravy výšky řádku, včetně možnosti Přizpůsobit,
kdy je šířka sloupce přizpůsobena nejširší buňce ve
sloupci. Navíc nabídka Formát
Sloupec poskytuje volbu Standard, která dovoluje buď
změnu nastavené standardní šířky sloupce nebo úpravu
aktivního sloupce či výběru na standardní rozsah.
| hranice mezi označením řádku | změna výšky řádku | |
| hranice mezi označením sloupce | změna výšky sloupce |
![]()
Formátování
údajů
Formatributů, jejichž definováním lze dosáhnout átování
údajů představuje souhrn několika poprostředků potřebných
pro formátování žadovaného zobrazení zadaných údajů. Většinu
najdeme ve volbě Formát v nabídkovém menu.
Co se týká formátu buňky poskytuje stejné slu Buňky...
i volba Formát buněk... z místní nabídky (získá
se žby jako volba Formát
stiskem pravje zobrazeno dialogové okno Formát ého
tlačítka na myši). v obou případech buněk.
Tento panel představuje kompletní možnosti nastavení formátu buňky, který je tvořen několika atributy (pro každý je vyhrazena jedna karta v dialogovém panelu). Jednotlivé atributy se týkají následujících možností formátování v buňce:
Nejčastěji užívané formáty jsou k dispozici ve formě tlačítek v panelu nástrojů, což je nejrychlejší a nejpohodlnější způsob úpravy formátu. Představíme si standardní panel nástrojů, který si však vyspělejší uživatel s použitím prostředků Excelu může přizpůsobit vlastním potřebám.
| skupina A | skupina B | skupina C | skupina D | skupina E |
skupiny A z obrázku umožňují z roletové nabídky vybrat font a velikost písma. Pozor při výběru fontu písma; ne všechny z široké nabídky „umí češtinu“ a všechny styly, jak jsou uvedeny v následujícím odstavci.
| skupina B tří tlačítek dovoluje změnu normálního typu písma na následující možnosti: | |
| tučné (Bold) | |
| kurzíva (Italics) | |
| podtržené (Underline) | |
skupina C tlačítek slouží k zarovnávání obsahu buňky. Jak naznačují schématické obrázky na tlačítkách jedná se zarovnání vlevo, vycentrování v rámci šířky buňky a zarovnání k pravému okraji buňky. Pokud chceme vycentrovat obsah jedné buňky přes šířku více sloupců, vybereme nejdříve oblast, v níž se má centrovat a potom klikneme na čtvrté tlačítko v této skupině.
skupina D tlačítek slouží k formátování
číselných údajů. Při stisku prvního tlačítka z této
skupiny bude v aktuální buňce nebo vybrané oblasti použit
styl měna, při stisku druhého tlačítka styl procenta a při
stisku třetího tlačítka styl čárka. Informace o stylech
jsou uvedeny dále v této kapitole.
Předposlední tlačítko z této skupiny přidá v zobrazení
čísla jedno desetinné místo a při stisku posledního tlačítka
je jedno desetinné místo ze zobrazení ubráno.
skupina E je tvořena třemi „rozbalovacími“
tlačítky, která ve své levé části zobrazují aktuální
nastavení, které bude okamžitě aplikováno na aktuální buňku
nebo vybranou oblast, když se na ni klikne myší. v pravé
části tlačítka je zobrazena šipka, na kterou když klikneme
myší, zobrazí se panel s dalšími možnostmi výběru příslušné
vlastnosti.
První tlačítko této skupiny nastavuje okraje buňky. Klepnutím
na šipku v pravé části tlačítka se rozbalí paleta s 12
schematicky znázorněnými možnostmi různých kombinací typů
okrajů (např. okraj vlevo, nahoře, dvojitý, bez okraje, atd.).
Druhým tlačítkem lze nastavit barvu pozadí buňky, třetím
tlačítkem barva písma v buňce. Kliknutím na šipku v pravé
části tlačítek se zobrazí nabídková paleta barev.

Chceme-li před řádek, resp. sloupec aktivní buňky vložit
jeden prázdný řádek, resp. sloupec, použijeme volbu Vložit
Řádky resp. Vložit
Sloupce
z nabídkového menu. Chceme-li vkládat více než jeden řádek,
resp. sloupec, pak označíme tolik řádků, resp.sloupců,
kolik potřebujeme a tento počet vybraných řádků, resp.
sloupců bude vložen před první řádek, resp. sloupec označené
oblasti (bez jejich obsahu, výběr určuje pouze počet řádků,
resp. sloupců, který má být vložen).
Chceme-li řádek, resp. sloupec z
tabulky fyzicky odstranit, zvolíme nabídku Úpravy
Odstranit...
z nabídkového menu. Chceme-li pouze smazat obsah řádku,
resp. sloupce a tyto v tabulce ponechat, volíme Úpravy
Vymazat. Pak můžeme
mazat např. pouze Obsah řádku, resp. sloupce
nebo Formátči Poznámku, případně
Vše. Počet řádků, resp. sloupců v tabulce
se však nezmenší .
Volby Vložit..., Odstranit... a Vymazat obsah jsou rychle k dispozici rovněž z místní nabídky.
Pokud bychom při volbě Odstranit neměli vybrán celý řádek nebo sloupec, zobrazí se dialogový panel, na němž je možno tento požadavek zadat dodatečně, případně pokud chceme skutečně odstraňovat pouze jednotlivé buňky, lze specifikovat směr posunu sousedních buněk.
Princip provádění těchto operací s listy je stejný jako
s řádky a sloupci. Chceme-li před aktuální list vložit nový,
zadáme příkaz Vložit
List z hlavního menu. Chceme-li vložit více listů
najednou, označíme požadovaný počet listů. List nebo vybraný
počet listů zrušíme volbou Úpravy
Odstranit list.
Manipulace s buňkami se realizuje prostřednictvím schránky
(clipboard). To znamená, že ať již chceme buňku někam přesunout
nebo zkopírovat, jsou údaje vž
dy uloženy do schránky a odtud umístěny
na novou pozici. Umístění na novou pozici se v obou případech
realizuje příkazem Vložit. Zda budou původní
údaje odstraněny nebo zkopírovány, záleží na příkazu,
kterým se data do schránky uloží. V případě, že chceme
data přesouvat, to znamená z původní pozice vyjmout (smazat)
a umístit na novou pozici, volíme příkaz Vyjmout,
v případě, že je budeme kopírovat, příkaz Kopírovat.
Tyto příkazy jsou přístupné přes volbu Úpravy
z hlavního menu, z místní nabídky nebo pomocí tlačítek
na panelu nástrojů. Lze je samozdřejmě aplikovat jak na
aktivní buňce, tak na vybrané oblasti buněk.![]()
Po zadání příkazu Vyjmout se kolem buňky (nebo vyznačené oblasti) zobrazí pohyblivý okraj a kopie údajů je umístěna do schránky. Pak je třeba označit novou pozici, kam mají být vyjmuté buňky přesunuty. Příkaz Vložit je na nové místo umístí, přičemž obsah buněk označených pohyblivým okrajem se vymaže a pohyblivý okraj zmizí.
Po zadání příkazu Kopírovat je stejně jako v případě příkazu Vyjmout buňka nebo vybraná oblast ohraničena pohyblivým okrajem. Po umístění kurzoru na novou pozici a zadání příkazu Vložit, jsou údaje zkopírovány, aniž by původní byly vymazány. Rovněž pohyblivý okraj nezmizí a tudíž původně vybranou buňku nebo oblast je možno kopírovat vícekrát na různá místa (ať už jsou v jiné části listu nebo v jiném listu téhož sešitu či v jiném sešitu). Pohyblivý okraj zmizí po stisku klávesy Esc.
Rychlý prostředek pro kopírování a přesouvání údajů
poskytují tlačítka z panelu nástrojů. Pomocí těchto tlačítek
se vkládají všechny údaje v buňce. Zvláštní tlačítko
je
vyhrazeno pro kopírování samotného formátu.
Příkaz Vložit
jinakNěkdy můžeme potřebovat zkopírovat hodnotu buňky bez
toho, aby byl zkopírován i vzorec. Nebo budeme chtít hodnotu
kopírované buňky s hodnotou buňky v nové pozici sečíst.
Způsob vložení buněk do listu můžeme u kopírovaných (nikoli
vyjmutých) buněk ovlivnit, použijeme-li místo příkazu Vložit,
příkaz Vložit jinak... z hlavní nabídky Úpravy
nebo z místní nabídky. Tento příkaz zobrazí dialogový
panel:
Dialogový panel má dva oddíly: Vložit a Operace.
Výběrem přepínače v oddílu Vložit můžeme
do kopírovaných buněk vložit pouze vzorce, hodnoty, formáty,
poznámky nebo vše.
Použití voleb z oddílu Operace umožňuje
matematicky kombinovat obsah kopírované oblasti s obsahem
oblasti vkládání. Vybereme-li jakoukoli jinou volbu než Žádná,
nebude oblast vkládání přepsána, ale údaje z obou oblastí
budou předepsaným způsobem zkombinovány (sečteny, odečteny,
vynásobeny, vyděleny). Zvolíme-li např. operaci Odečíst,
edečte se kopírovaná hodnota nebo vzorec od vzorce nebo
hodnoty ležící v cílové oblasti.
Dále obsahuje dialogový panel políčko Vynechat prázdné,
jehož zaškrtnutí způsobí, že prázdné buňky v kopírované
oblasti budou ignorovány a odpovídající buňky zůstanou
nezměněny. Jinak je oblast, kam se kopíruje přepsána i prázdnými
buňkami z kopírované oblasti.
Zaškrtnutím políčka Transponovat můžeme při
kopírování zaměnit řádky a sloupce. To znamená, že zkopírujeme-li
tímto způsobem údaje uspořádané do řádků, budou v kopii
uspořádány do sloupců.
Microsoft Excel samozřejmě dovoluje
nejen vytvoření profesionálně vypadajících tabulek, ale i
možnost jednoduchým způsobem získat dokument v tištěné
podobě. Příkaz Tisk najdeme v nabídce hlavního
menu Soubor. Tento příkaz zobrazí dialogový
panel, na kterém definujeme rozsah tisku a počet kopií. Z obrázku
je patrné o jaké možnosti se jedná. U rozsahu Vše
a Celý sešit se jedná pouze o zaplněné
oblasti aktivní tabulky.
Na panelu dále vidíme informaci o tiskárně, na kterou se bude výstup realizovat. Je-li v systému připojených tiskáren více, můžeme tlačítkem Tiskárna změnit její výběr.
Po stisku tlačítka OK dojde ke spuštění tisku. Před tím je ovšem vždy vhodné, nechat si dokument nejprve zobrazit na obrazovce. To lze provést buď prostřednictvím tlačítka Ukázka (jak vidíme na obrázku) nebo volbou Ukázka před tiskem z nabídky Soubor. Tato volba nám umožní prohlédnout si dokument v té podobě, ve které bude vytištěn na tiskárně. To znamená, že můžeme zkontrolovat, zda nastavení konců stránek, okrajů a formátu odpovídá našim představám a na tiskárnu tisknout až teprve v případě, že tomu tak je.
Jinak máme možnost vzhled
dokumentu upravit prostřednictvím dialogového panelu Vzhled
stránky.
Tento panel lze zobrazit jedním z následujících postupů:
Dialogový panel Vzhled stránky dává možnost nastavit řadu faktorů, které ovlivňují vzhled tištěných stránek. Jsou uspořádány do čtyř oblastí a pro každou je na dialogovém panelu vyhrazena jedna záložka.
Záložka Stránka, jak ji vidíme na obrázku, nastavuje orientaci a formát stránky. Dále kvalitu tisku danou počtem bodů na palec (dpi) z možností, které má předvolená tiskárna. Čím vyšší je dpi, tím je tisk kvalitnější, ale také pomalejší. Úpravu velikosti provádíme tehdy, chceme-li dokument zvětšit nebo pokud se nevejde na požadovaný počet stránek a musíme jej naopak zmenšit. v tom případě máme kromě volby procenta zvětšení (zmenšení) danému konkrétní hodnotou v rozsahu 10 až 400%, možnost nechat velikost dokumentu automaticky přizpůsobit zadanému počtu stran (volba Na x listů šířky a x listů délky).
Poznámka: Zvětšení se aplikuje ve stejném procentu vodorovně i svisle. Chceme-li po nějaké úpravě zvětšení nastavit dokument do původní velikosti, zadáme procento zvětšení 100%.
Záložka Okraje (viz obrázek), jak už vyplývá z názvu, definuje vzdálenosti doku-mentu od horního, dolního, levého a pravého okraje stránky. Pokud chceme, aby výsledný tisk byl na stránce vycentrován, není třeba nastavovat konkrétní hodnoty okrajů, ale stačí zaškrtnout některé ze dvou políček v oddílu Vycentrovat stránku.
Záhlaví a zápatí se definuje na stejnojmenné záložce dialogového panelu Vzhled stránky.
Obsah záhlaví a zápatí se nastaví výběrem ze seznamu předdefinovaných nabídek nebo je možno vytvořit vlastní. Při tvorbě vlastního záhlaví a zápatí lze zadat text zarovnaný k levému, resp. pravému okraji stránky v levém, resp. pravém oddíle nebo vycentrovaný text v prostředním oddíle. v těchto oddílech je možno kromě libovolného textu automaticky vložit např. datum a čas, číslo stránky, název aktuálního listu nebo souboru. Rovněž lze libovolně měnit typ písma.

Máme-li v tabulce označenou oblast buněk, můžeme zadat příkaz
Vložit
Graf nebo stisknout tlačítko se symbolickým obrázkem
grafu
.
V obou případech se pak objeví první dialogové okno Průvodce
grafem. Průvodce má celkem čtyři dialogová okna. K následujícímu
přecházíme tlačítkem Další .
Vybíráme z nabídnutého seznamu typů grafu. Můžeme vybírat ze standardních nebo vlastních typů grafu. Každý standardní typ má několik podtypů, které jsou znázorněny obrázkem.
Vlastní typ vznikne tak, že se při tvorbě grafu zvolí
standardní nebo jiný už vytvořený vlastní typ. Graf se
dokončí s potřebným nastavením, dodatečnými úpravami a
formátováním se docílí požadovaného vzhledu. 
a) Na kartě Oblast dat volíme, zda datové řady tvoří v tabulce řádky či sloupce a vidíme textové pole s adresou celé oblasti buněk, jejichž obsah má být v grafu zachycen.
b) Na kartě Řada je vlevo seznam datových řad a vpravo textové pole s adresou buňky, v níž je název označené datové řady, a textové pole s adresou oblasti buněk s hodnotami této řady. Dále je tu textové pole s adresou buněk, v nichž se nacházejí popisky osy kategorií.
Pokud jsme před zadáním příkazu správně označili v tabulce oblast buněk, měli by být všechny adresy v pořádku. Přesto je však dobré si adresu pozorně přečíst. Pokud v pořádku není, umístíme do textového políčka Oblast dat kurzor a adresu opravíme. Někdy je jednodušší políčko vymazat a provést označení oblasti v tabulce znovu.
Poznámka. Častou chybou je předčasný stisk klávesy Ctrl při označování nesouvislé oblasti. Stiskne-li se Ctrl hned při označování první části nesouvislé oblasti, výběr obvykle dopadne jinak, než jsme chtěli.
Možnosti grafuVybíráme prvky, které mají být v grafu zobrazeny: název grafu, osy a jejich názvy, mřížky, popisky dat a legenda.
Umístění grafu Zvolíme, zda chceme umístit graf na samostatný list nebo
k tabulce.
Hotový graf můžeme prakticky libovolně upravovat. Můžeme změnit jeho typ a podtyp, můžeme přidat nebo ubrat datovou řadu, přidávat a mazat jednotlivé prvky a upravovat vzhled všech částí grafu. Obecný postup při úpravách grafu je tento:
![]()
![]()
![]()
![]()