Práce s grafikou

Co to jsou Multimédia?

Co to může být? Každý poslouchá rádio, televizi, čte noviny, telefonuje, atd. Tak to jsou média. Jejich různým propojením pak vzniká multimediální záznam nebo prezentace. Odborně pojem Multimédia definujeme jako integraci textu, obrázků, grafiky, zvuku, animace a videa za účelem zprostředkování informací. Při jejich použití na počítači musí být uživateli umožněno, aby se zúčastnil tohoto zprostředkování interaktivně, tzn. Aby měl možnost zasáhnout do průběhu multimediálního programu.

Využití multimediálního programu je velice široké. Jistě vás víc zaujme obrázková prezentace výrobku, doplněná videem a zvukem, než prodavač se svým, byť velmi fundovaným výkladem k výrobku. Navíc, když si chod prezentace můžete ovládat a zasahovat do něj.

Další možností jsou výukové programy, např. jazykové. Zde je přímo podmínkou uživatele zasahovat do chodu programu. Student si může nastavit obtížnost, počet opakování, formu výuky nebo naopak některé méně důležité sekvence vypustit. Program nabízí výuku pomocí obrázku, textu a zvuku. Některé z novějších programů už se studentem komunikují a reagují na jeho odpovědi.

To však zdaleka není vše, kde můžeme multimédia potkat. Jedna z nejznámějších možností, kterou známe všichni bez rozdílu, jsou počítačové hry. To je přece klasický případ, kdy se setkává zvuk, obraz, animace, text a zároveň je možné, dokonce podmínkou, do běhu programu zasahovat.

Komponenty multimediální aplikace

1. Vektorový obraz

Vektorový obraz nebo vektorová grafika je složena z množství geometrických objektů se specifikovanou prostorovou pozicí. Jedná se např. o přímky, křivky, plochy. Křivky tvořící vektorovou kresbu se vždy znovu hladce vykreslí. Tyto obrázky se vytvářejí pomocí grafických programů, např. CorelDraw.

Vektorový obraz MS word. Vektorový obraz Corel
(půjde prohlédnout pouze tam, kde je nainstalován Corel)

2. Rastrový obraz

Tyto statické obrázky se ukládají v digitalizované formě jako bitové mapy. Jedná se o soubor jednotlivých bodů na ploše. Každý z těchto bodů obsahuje informaci o své barvě a barevné hloubce. Kvalita takového obrázku je závislá i na jeho rozlišení, což se uvádí např. v počtu bitů na palec. Tento údaj je velice důležitý při snímání obrázku přes scanner nebo při jeho tisku.

Rozlišení - Počtu bodů na jednotku délky se říká rozlišení. Jednotkou délky je bohužel jeden palec (cca 2,5 cm), jednotka se nazývá DPI (dý pí aj, Dot Per Inch, bodů na palec). Obrázek s rozlišením 300 DPI obsahuje na každý palec 300 bodů.

Rozlišení musí být „přiměřené“.  Malé rozlišení: zrnitý obrázek. Velké rozlišení: obrovský soubor.

Tento obrázek má rozlišení cca 20 DPI	Tento obrázek má rozlišení cca 100 DPI

3. Video

Video je sekvence rastrových obrázků, která může být doplněna zvukem. Jako příklad použiji televizní program. Každý obrázek na televizní obrazovce zabere velikost 512 x 480 bodů s minimální barevnou hloubkou 8 bitů (256 barev). Na obrazovce se za sekundu vymění 30 obrázků. Jednoduchým výpočtem 512 x 480 x 30 zjistíme, že na počítači pro tuto videosekvenci potřebujeme cca 7 MB volného místa. V dnešní době se již problém objemu dat a rychlosti jejich zpracování řeší pomocí kompresních programů.

Ke tvorbě videosekvencí se využívá standardní videotechnika (kamery, recordéry), ze které se záznam na počítač převádí pomocí speciálního počítačového zařízení, např. Framegrabber nebo Video Overlay Card.

DIVX, VIDEOCD, DVD,....

4. Počítačová animace

Animace je sekvence generovaných obrázků, které mohou být doplněny zvukem. Jedná se o obdobu kresleného filmu.

5. Text

Zobrazení jednotlivých znaků buď v grafické formě nebo ve formě znakové sady. V grafickém zobrazení je možné měnit tvar znaku. Ve znakové sadě (font) jsou znaky charakterizovány velikostí, tvarem, typem zobrazení (kurzíva) a tloušťkou. Pomocí fontů překládá počítač znaky do grafiky.

6. Audio

Pro zpracování zvuku je třeba jej digitalizovat, tzn. převést ze spojitého signálu do digitálního. Například pro záznam písničky ze zvukového nosiče je možné použít program AudioGrabber, který ji uloží na disk v digitální formě (např. *.wav).

Jestliže založíme audio CD do CD-ROM a chceme provést překopírování některého oblíbeného hitu na harddisk, uvidíme pouze nápis Track a číslo. Když jej přesto uložíme a pokusíme se jej přehrát, neuslyšíme nic. Záznam není převeden do digitálního formátu. Proto použijeme již zmíněný AudioGrabber (nebo jiný program k tomuto účelu určený) a pomocí tohoto programu záznam překopírujeme. AudioGrabber nabízí i možnost volby formátu, v jakém záznam chceme uložit. Tento záznam je již použitelný bez dalších úprav.

CD, mp3, wav, midi, ......

Kreslení obrázků

Obrázky lze vytvořit dvojím způsobem:

• Bodově (bitmapově) (fotografie nebo malba)
• Objektově (vektorově) (kresba)

Animace

Animace vytvoříte v programu GIFANIMATOR (najdete v nabídce START > PROGRAMY) poskládáte obrázky, s určitou zněnou za sebou jako políčka filmového plátna a s určitým časovým krokem tyto políčka budete promítat.

1.	2.	3.	4.	5.

Získávání obrázků Výsledky

Nejjednodužší způsob, jak získat fotografii je nalézt si jej na internetu např. www.fotokatalog.cz (free) placené galerie www.isifa.cz , s některými programy se dodává současně také velké množství obrázku na CD discích, další možností je "sejmout" si fotografii pomocí skeneru, načíst si jej z digitálního fotoaparátu nebo kamery atd.

Obrázky můžeme najít na internetu a stáhnout (uložit) na disk svého počítače. www.google.com, www.atlas.cz, .....

Stažení obrázku z internetu.
Kliknutím na obrázek pravým tlačítkem si vyvolám místní nabídku viz obr. u kopírování obázků a vyberu s ní Uložit obrázek jako...

Veškeré výtvory na internetu jsou autorskými díly a jako takové podléhají autorskému zákonu.
http://www.nkp.cz/o_knihovnach/AutZak/Index.htm

© ®

!Pozor na autorká práva!

Scannování obrázků

Scanner je zařízení, které převádí grafickou předlohu většinou na papíře (fólie, diapozotivy, .....) do digitální podoby (počítačové).

Princip činnosti scanneru je relativně jednoduchý, snímaná předloha je postupně osvětlena, odražené světlo je zachyceno snímacím prvkem a převedeno na digitální signál .Všechny tři základní barvy spektra (červená, zelená a modrá) jsou většinou sejmuty najednou, jedná se o tzv. jednoprůchodový scanner.

Podle konstrukce rozlišujeme scannery ruční a scannery stolní. Ruční scannery jsou podstatně levnější, ale výsledky snímání jsou menší kvality. Podle schopnosti rozlišit barvy rozlišujeme scannery barevné, černobílé a scannery, které dovedou rozlišovat stupně šedi. Dnes už se vyskytují scannery jen stolní a barevné a i vennová dostupnost je přijatelná (cca 1500-4500Kč). Kvalitu scanneru posuzujeme podle rozlišení max. rozsahu scanování a barvné hloubky, kterou je schopen rozlišit. Na skeneru lze kromě obrázků skenovat také text, pokud však nemáme specielní program text se naskenuje jako obrázek a my nemáme tudíž možnost jej opravit nebo doplnit. Program, který k tomu potřebujeme se jmenuje OCR a tento program umí pracovat s naskenovaným textem, takže výsledek je text, který můžeme pracovat v počítači jako s textem.

Obrázky z fotoaparátu

Digitální fotoaparát místo klasického filmu používá pro uložení nafocených obrázků elektronický snímací prvek - nejčastěji CCD Snímač a paměť nebo paměťovou kartu (CF kartu). Tyto prvky také určují kvalitu fotoaparátu, tj. kolik bodů je schopen CCD prvek sejmout. Kvalitní přístroj by měl mít alespoň 1024x768 bodů. Nafocené snímky je pak možné si prohlédnout na zobrazovacím LCD panelu a ty nepovedené ihned smazat. Ostatní fotografie si můžeme vytisknout přímo z fotoaparátu na tiskárně, nebo si je uložit na pevný disk svého počítače a dále je upravovát - retušovat, dělat z nich výřezy atd. Obrázky je možné také dále přenášet jako samostatné soubory, poslat je jako přílohu e-mailové zprávy nebo jimi oživit své webové stránky. Kapacita paměti lepších fotoaparátů je dnes až 100 snímků. Většina fotoaparátů ukládá nafocené obrázky na tzv. CF karty (Compact Flash), což jsou výměnné pamě'tové karty. Všechny fotoaparáty jdou propojit s počítačem pomocí USB kabelu viz obrázek, pokud máte OS WIN2000 a vyšší tak přenos obrázků je úplně bezproblémový jinak vyžaduje instalaci WIN95-WIN98. Po připojení se fotoaparát objeví jako disk v Tomto počítači a fotky mohu normálně kopírovat.

Snímání obrazovek - foto

Pro snímání obrazovek nám stačí jedna klávesa a grafiký program. Ta klávesa se jmenuje Prin Screen. Klávesa printScreen nám uloží orazovku do paměti počítače a potom ji můžeme vložit do grafického programu a upravovat nebo ukládat ve vhodném formátu na disk.

Snímání obrazovek - video

Existujit jej jako video formát na disk. Např. Camstudio, í programy, které dokáží sezjmout děj na obrazovce a uložmůžete jej najít na www.slunecnice.cz. Viz Ukázka

Samotné focení

• Průběh focení    
• Clona a čas    
• Hloubka ostrosti
• Měření expozice a zaostření

Motivové programy jsou neocenitelné:

 Režimy: Auto, Portrét, Krajina, Sport, Noc, Makro 

Vidět svět hledáčkem:

• Kompozice obrazu
• Tři základní zásady     
• Umístění objektů
• Popředí  a  Pozadí      
• Dobré světlo

Prohlížení fotografií

WindowsXP- prohlížeč, Xnview, ACDSEE, Infraview(Zdarma), ...

Úprava fotografií

Fotografije většinou nemůžeme hned tisknout, ale potřeba před tiskem upravit (deteily červené oči, nakřivo, neostré, ........)

Máme několik možností většinou součástí fotoaparátu bývá program pro úpravu fotografií, ale většinou tyto programy nebývají lokalizovány a proto pro uživatele, kterří nevládnou angličtiou nejsou vhodné. Můžeme využít PSP (Paint Shop Pro), PhotoShop, Zoner Media Explorer, ale tyto programy jsou placené.

Přehled základních operací s obrázkem

• Otočení - používá se poměrně často, např. v případě, že je obsah obrázku trochu "nakřivo"
• Změna velikosti obrázku - při změně velikosti je nutné brát do úvahy, že se změní také jeho kvalita, proto je vhodnější při změně obrázku provést tvz. převzorkování.
• Změna barevné hloubky obrázků - pokud pro barevný obrázek použijte paletru RGB, pak pro každý bod obrázku potřebujete 3 bajty. Pokud však obrázek převedete do palety pouze 256 barev, pak obrázek zabere 3x méně místa. Takovýto obrázek pak můžete umístit i na webovou stránku.
• Převod do stupňů šedi - je vhodné použít v případě tisku na černobílé tiskárně.
• Změna jasu a kontrastu - požívá se u fotografií, které nejsou moc dobře nafoceny.
• Doostření, zaostření, rozostření - tyto úpravy opět umožní "vylepšit" vzhled fotografie.
• Filtry - umožňují okamžitou změnu celého obrazu.
• Výběr části obrázku - používá se v případě, že chcete z fotografie pouze část.Nejjednodušší výběř je v podobě pravidelného tvaru obdélníku nebo kruhu.
• Oříznutí obrázku - jedná se o "přesný" výřez určité části obrázku.

Grafické formáty

Prvním předpokladem dobrých výsledků je vyznat se v grafických formátech, v nichž se obrázky zobrazují. Těchto formátů je několik desítek a lze o nich říci, že každý má své výhody i nedostatky. Máme dva základní formáty - bitmapový a vektorový.

• RASTROVÁ GRAFIKA rastr je bodová matice, která má určitý počet řádků (R) a sloupců (S). Obsahuje R x S obrazových prvků - pixelů. Obrázek je tedy tvořen jako mozaika pixelů s různými barvami. Můžeme nastavovat charakteristiku každého bodu zvlášť, ale obrázek má velkou velikost (počet pixelů krát barevná hloubka) S ní pracuje např. Photoshop. Rastrová (bitmapová) grafika nazývána v různých zdrojích čistě jako "pixelová", "bodová" či "bitmapová", se převážně využívá pro fotografie. Lze ji načíst do jakéhokoli programu, pro tisk je ideální. Je výrazně jednodušší než vektorová grafika a nenahraditelná v obrázcích pro skenování. Nejpoužívanější jsou formáty JPEG, GIF, BMP, TIFF. Většina počítačových periférií pracuje s tímto bitmapovým zobrazením, např. monitory s VGA adaptérem, řada tiskáren a skenerů. Bitmapu (JPEG a GIF) používá také internetová síť. Předností je i snadná konverze mezi rastrovými formáty.
  Nevýhody: Tento formát je velmi náročný na zabrání místa (nezáleží totiž jen na rozměrech obrázků, ale i na zvoleném rozlišení). Tomu čelí bitmapové formáty pomocí komprese, chcete-li komprimace, což je stlačování dat. Některé grafické formáty ji umí zvlášť dokonale (TIFF;viz. dále). Další nevýhodou je obtížné provádění transformace (např. otočení obrázků o určitý úhel).
   
• VEKTOROVÁ GRAFIKA. Je někdy označována jako "svět CorelDraw", protože s ní pracuje známý profesionální editor. Tato grafika popisuje obrázek např. pomocí přesných úseček a kružnic. To dovoluje její "gumové" vlastnosti. Vytvořené vektorové objekty lze totiž libovolně zvětšovat a zmenšovat, a to bez ztráty kvality. Nejrozšířenějším formátem je WMF (Windows Metafile), dalším je formát AI (Adobe Ilustrátor) a HPGL (Hewlett-Packard Graphics Language). Vektorová forma umožňuje vkládat do tohoto formátu bitmapové obrázky, a to jako objekty, a zavádět do obrázků i výplně, což je jeho velká přednost. Výhodou vektorových formátů jsou bezesporu i menší paměťové nároky než u bitmapy.
  Nevýhody: Zásadní nevýhodou však je, že do vektorového formátu lze těžko převést běžnou fotografii. Stěží dostanete do vektorové formy běžnou fotografii a třeba formát bitmapový formát BMP nelze do tiskařského barevného modelu CMYK převést vůbec.

Bitmapy, DPI

Nyní se budeme podrobněji věnovat rastrové (bitmapové) grafice. Důležitým pojmem obecně je zde rozlišení (DPI). Říká nám, jak "hrubě" je bitmapový obrázek uložen (kolik má obrazových bodů). Je to rozměr obrázku udávaný podle severoamerické jednotky DPI (dots per inch), což česky znamená počet bodů na palec (palec=25,4mm). Údaj DPI je důležitý nejen u všech bitmapových obrázků, ale rovněž u všech snímacích zobrazovacích a tiskových zařízení, které pracují s bitmapou.

Pro dokonalé zobrazení a ukládání pracujeme obvykle s hloubkou barev 24 bitů (TrueColor), což je použití přes 16 milionů pravých barev. Tuto kvalitu zobrazení můžeme na obrazovce nastavit z menu Windows: "Start/Nastavení/Ovládací panely/Obrazovka/Nastavení" v oddíle "Barvy". Platí zde přímá úměra: čím větší rozlišení má obrázek, tím více potřebujete místa při jeho ukládání. Následující tabulka ukazuje paměťovou náročnost bitmapových obrázků uložených v pravých barvách TrueColor.

Dále musíme mít na paměti, že u bitmapových obrázků lze rozlišení pouze zmenšovat! Každé další zvětšování rozlišení je zcela zbytečné, jelikož kvalita obrázku neroste. Kromě toho může mít takový obrázek neúměrně velký objem souboru a manipulace s ním je na monitoru obtížná. Vyšší DPI je výhodné použít např. při skenování výřezu z fotografie, aby taková část obrázku nebyla příliš malá. Nutná je proto zásada: již v první fázi vzniku obrázku pracujte s takovým rozlišením, které je zapotřebí pro tisk! To je ve většině případů větší než při zobrazení na monitoru.

Základní pojmy:

DPI - (dots per inch) - počet obrazových bodů na palec, které laserová tiskárna nebo osvitová jednotka vytváří. Běžné tiskárny tisknou v rozlišení 300 DPI (t.j. 300 bodů na palec). Obrázky na webu zobrazujeme většinou v 72 DPI (standardní rozlišení obrazovky).

LPI - (lines per inch) - počet linek na palec, které se vytisknou na plochu 2,54 cm. Tedy to, co vidíme zrakem na obrázku při výstupu z tiskárny (tzv. rastrová frekvence). Pro běžný tisk se používá 159 lpi, pro kvalitnější 175 lpi.

OSVITOVÁ JEDNOTKA - počítačové zařízení na výrobu CMYK filmů, které využívají tzv. výtažky - separace pro další použití v profi tiskárnách. Pro každou barvu je jedna stránka, při nebarevném tisku je pouze jeden film pro tiskovou sazbu.

RGB - Barevný model, který vytváří barvy různé intenzity (Red - červená, Green - zelená, Blue - modrá). Proto se mu také říká aditivní, jelikož se jednotlivé barvy sčítají. RGB barvy vstupují do PC např. ze skeneru.

CMYK - Barevný model, který vytváří jakékoliv barvy kombinací čtyřbarevné složky světla (Cyan - světle modrá, Magenta - purpurová, Yellow - žlutá, blacK - černá). Protože od původního světla odečítá určitou barvu, říká se mu také subtraktivní model. V tomto modelu je obrázek o třetinu větší než v modelu RGB. Využití nachází v předtiskové prepress přípravě na osvitových jednotkách. Proto se mu také říká tiskový model. Barevná tiskárna používá pro tisk buď barevné inkousty (inkoustové tiskárny) nebo barevný práškový toner (laserové tiskárny) . Jednotlivé barvy opět vznikají mícháním barev, ovšem jiných, než u monitoru :

C-Cyan (azurová - světle modrá) Výsledkem smíchání těchto barev je pak téměř libovolná barva.

M-Magenta (purpurová - fialová)

K - Black (černá)

Smíchání barev C + M + Y Vznikne i barva černá, protože by to však nebylo ekonomické , je v barevných tiskárnách cartridge nebo toner s černou barvou.

JPEG (Joint Picture Expert Group) - Rastrový formát s rekordní ztrátovou kompresí (větší než u TIFF nebo GIF). Je nevhodný pro ukládání obrázků s jednobarevnými plochami, u nichž dochází k nedokonalé reprodukci. Tomuto formátu rovněž nesvědčí opakované ukládání obrázků, což snižuje při každém uložení kvalitu zobrazení. Používá se pro Internet, protože je optimalizován pro mnohobarevné obrázky (fotografie), které zobrazuje kvalitně. I při nízké hodnotě 72 dpi nelze okem rozpoznat rozdíly mezi originálem a kopií. Formát je výhodný pro uchování snímků ze skenerů a digitálních fotoaparátů a přednost má také v tom, že velikost komprimace můžeme měnit podle výsledku zobrazení.

GIF (Graphic Interchange Format) - Formát má výhodu v bezztrátové kompresi, tudíž se komprimací (4:1) nesnižuje kvalita obrázku. Po dekomprimaci vypadá obrázek stejně jako původní originál. Tento formát je možné opakovaně ukládat bez degradace obrazové kvality. Jde o nejpoužívanější formát na www stránkách. Snaží se "ušetřit" na detailech, které lidské oko nepostřehne. Výsledný obrázek po kompresi vypadá stejně jako originál! Ovšem něco za něco - má omezení na 256 zobrazitelných barev, protože pracuje s 8bitovou hloubkou barev. Není proto vhodný pro ukládání fotografií v DTP! Na druhé straně jeho výhodou je vynikající poměr velikosti souboru k jeho skutečným rozměrům, což vyhovuje Internetu. Rovněž výhodné je načítání po řádcích, takže uživatel Internetu již v prvním okamžiku zobrazování získá představu o obrázku a nemusí tedy čekat na jeho úplné zobrazení. Výhodou tohoto formátu je rovněž podpora animovaných obrázků.

PNG (Portable Network Graphics) - Používá silnou neztrátovou kompresi, což přináší optimální výslednou velikost souboru. V poslední době se prosazuje na Internetu. Jeho obrovskou výhodou je skutečnost, že může být uložen v 8,24 nebo 32bitové barevné hloubce! Používá gamma korekci, takže obrázky v tomto formátu mají stejný jas i kontrast ve všech platformás OS. Všechny funkce tohoto formátu však webové browsery nepodporují. Formát zachovává plnou transparentnost a věrohodnou barevnost. Má před sebou určitě velkou budoucnost, avšak jeho náročnost zatím způsobuje, že se i přes svou flexibilitu na Internetu prosazuje pomalu.

TIFF (Tagged Image File Format) - Jde o rastrový formát (pracuje s ním např. Adobe Ilustrator). Ukládá obraz bezztrátovou kompresí, takže velikost souboru se po uložení může několikrát zmenšit. Velikost souboru lze proto po uložení několikrát zmenšit. Pro grafiky je skvělý proto, že dokáže ukládat souběžně s obrázkem i kanály a cesty. Ovšem největší komprese závisí hodně na obsahu obrázku. Tuto bitovou grafiku lze, jako jedinou, uložit téměř s libovolným rozlišením dpi; s 256 barvami (8 bity na bod) a také s 16,7 miliony barev (24 bity na bod). Formát lze přenášet na Linux a Macintosh.

BMP (Windows Bitmap) - Další rastrový formát. Jeho nevýhodou je velká velikost souboru. Patří k jednoduchým bitmapovým formátům. Formát používají některé aplikace Windows a je vhodný k přenášení obrázků v rámci aplikací, které využívají tento operační systém. V programu Malování můžete obraz ve formátu BMP otočit či převrátit a také roztáhnout či zkosit. Doporučuji však v malém rozsahu. Tento formát je nazýván také jako "device independent" (nezávislý na zařízení na němž je provozován). Používá se nejčastěji u softwarově sejmutých obrazovek (náhledů) aplikací Windows.

WMF (Windows Metafile) - Vektorový grafický formát. Je spolehlivý v černobílé grafice, nevhodný pro barevnou grafiku. Je velmi praktické jej rovněž využít pro přenos grafické informace v rámci schránky Windows. Do tohoto formátu lze umístit bitmapy, což patří k jeho přednostem. Nevýhodou je, že tento formát neakceptuje bitmapové ani vektorové výplně.

AI (Adobe Ilustrator) - Vektorový grafický formát, který používá známý kreslič vektorových obrázků Adobe Illustrator. Jde o zřejmě nejkvalitnější formát svého druhu se spolehlivým PostScriptovým výstupem pro tiskárny. Program bohužel příliš nesnáší jiné grafické programy, u nichž je výstup většinou nekvalitní.

PREZENTACE

skripta powerpoint

presentace powerpoint

presentace virtuální světy

presentace digitální fotoaparáty

Jak vybírat digitální fotoaparát ?

Výběr fotoaparátu je závislý na jeho použití a finančních možnostech uživatele. Na trhu je dnes spousta firem, které nabízejí různé modely, proto je zbytečné rozdělovat fotoaparáty podle firem. Vhodnějším způsobem rozdělení bude srovnání kvality a rozlišení, protože toto jsou nejdůležitější kriteria digitálních fotoaparátu – přímo ovlivňují výslednou kvalitu fotografie.

Podle čeho vybírat?
Především je potřeba si uvědomit, k jakému účelů fotoaparát pořizujeme, malé kompaktní přístroje budou určeny pro domácí použití a nelze od nich očekávat vysoce kvalitní snímky. Cenová kategorie se u takovýchto fotoaparátu pohybuje okolo 5000 – 10000 Kč. V této kategorii se také nabízejí velmi zajímavé alternativy - elektronické zrcadlovky. Pro profesionální využití zvolíme zrcadlovku, která nabízí velmi vysoké rozlišení 5 – 11 MPx.

Obecná kriteria:

Rozlišení snímacího prvku
Jak jsem již předem zmínil, rozlišení je hlavním parametrem digitálních fotoaparátů. Na trhu jsou k dostání různé modely s rozlišením 0,5 MPx až po nejlepší přístroje s 11 MPx (tedy milióny obrazových bodů). Vždy se jedná o počet bodů plošně zobrazených, tedy fotka o rozlišení 1280*960 představuje 1,3 MPx. Rozlišení je vždy uváděno v desetinném čísle, protože celkový počet bodů vzniká součinem horizontálních a vertikálních součtu bodů, a ty představují řadu = soustava grafických rozlišení.

Tabulka maximálního rozlišení v závislosti na celkovém rozlišení:

Uvedené celkové i bodové rozlišení může být odlišné u různých výrobců, protože závisí také na snímači CCD , který daný výrobce používá. Jak z tabulky vyplývá, pro domácí využití postačí 2,1 MPx, nebo lépe 3,2 MPx, protože nepředpokládám, že byste si nechali dělat fotografie o rozměru A4. Po zhotovení normálních fotek 15 x 10 cm budete s 2,1 MPx spokojeni.

Objektiv, přiblížení (Zoom)
Neméně důležitá součást digitálních fotoaparátu je objektiv. Je více firem vyrábějících objektivy, které jsou použity ve fotoaparátech různých značek. Objektiv, soustava čoček, umožňuje tzv. zoom, neboli přiblížení. U digitálních fotoaparátu najdeme dva druhy zoomu:

• Digitální – Přibližování probíhá pomocí čipu, tedy elektronickým výpočtem
• Optický – čočky v objekty se od sebe vzdalují (přibližují) a tím vzniká zvětšený obraz (detail)

Pokud chceme fotoaparát používat na focení vzdálených objektů, a potřebujeme je tedy přibližovat, je třeba vždy vybírat fotoaparát s optickým zoomem. Ten je mnohem kvalitnější, než zoom digitální, ale všeobecně jsou tyto přístroje dražší. Většina značkových fotoaparátů s rozlišením 2,1 MPx a vyšším již optický zoom standardně nabízí, a to až třínásobný. Tento násobek určuje, kolikrát bude objekt přiblížen (zvětšen), tudíž platí, že čím vyšší násobek, tím lépe.

Display, menu
Většina digitálních fotoaparátů má integrovaný display, tedy LCD zobrazovač, pomocí kterého nahlížíme do menu, nebo přímo na obraz, který má být vyfocen. Standardní velikost těchto zobrazovačů se pohybuje kolem 1,5 palců. Některé fotoaparáty mají větší display, některé zase menší, není to až tak důležité , důležitější je čitelnost i při silném osvětlení (např. na slunci). Menu bývá závislé na kategorii daného přístroje. Dražší přístroje nabízejí mnohem složitější strukturu menu, kde je možné nastavit spoustu parametrů pro kvalitnější vyfocení snímku. U levnějších přístrojů je menu velice jednoduché, tak aby i laik byl schopen rychle nastavit ty nejzákladnější parametry, jako je rozlišení, či blesk.

Další funkce, paměť
Dnešní digitální fotoaparáty nabízejí spoustu dalších funkcí, které je možné pro focení využít. Jsou to například přednastavená schémata typu fotek, např. B/W = černobílé focení, Sephia = zabarvení dohněda, a další, například vztažená k typu objektů, který chceme fotit. Další možnost, kterou fotoaparáty nabízejí je tzv. samospoušť, pomocí které nastavíme zpoždění spouště. Další užitečnou funkcí je potlačení červených očí, které je součásti nastavení blesku. Blesk má také více nastavení, většinou máme zapnuto auto, čili automatické spínání blesku, avšak většina přístrojů umožňuje nastavit tzv. předblesk, potlačení červených očí, a také lze blesk úplně vypnout. Některé fotoaparáty umožňují manuální nastavení vyvážení bílé, manuální doostření a další funkce pro zlepšení kvality výsledného snímku. Dále také nabízejí tzv. videosekvence. Videosekvence je nahrávka krátkého videa v maximálním rozlišení 320 x 240 bodů/snímek, zpravidla bývá omezena délkou (někdy velikostí paměti). Některé modely mají i TV-out, neboli televizní výstup, pomoci kterého lze fotoaparát připojit snadno k televizoru. Většinu fotoaparátů lze použít také jako web-kameru. Pokud daný fotoaparát má integrovaný mikrofon, pak videosekvence bude i se zvukem, jinak nikoliv. Fotoaparáty s mikrofonem také převážně umožňují i záznam samotného zvuku, což v danou chvíli může posloužit jako diktafon.

Dalším významným kriteriem pro uživatele je paměť. U digitálních fotoaparátu nalezneme spoustu druhů paměťových karet, podrobně se jim budeme věnovat v dalším článku věnovanému pouze paměťovým kartám. Při koupi vás bude především zajímat, kolik fotek v maximálním rozlišení se vám do paměti vejde, tato základní paměť bývá ve většině případů 16 MB, a to je dosti málo. Proto budete muset co nejdříve dokoupit tzv. paměťovou kartu s větší kapacitou. Podle typu se také odvíjí cena této paměťové karty. Mezi základní typy patří xD-Card , Smart Media a SD/MMC. Tyto karty se již běžně prodávají a to s různými kapacitami (16, 32, 64, 128, 256 MB a další).

Baterie, a druh napájení
Další podstatnou věcí u digitálních fotoaparátu je napájení. Z vlastní zkušenosti vím, že je podstatná i taková maličkost, jako je typ baterií, a hlavně jejich počet. U digitálního fotoaparátu se totiž baterie velmi rychle vybíjejí, proto při nákupu nového fotoaparátu si budete muset dokoupit také náhradní baterie, pokud možno nabíjecí, abyste za energii nezaplatili zbytečně mnoho. Některé modely mají vstup pro síťový adaptér, což je výhodné při použití fotoaparátu jako web-kamery, nebo při delším zpracování fotek přímo z fotoaparátu.

Závěr

Na závěr si shrňme všechna důležité kriteria pro výběr správného fotoaparátu. Nejprve je třeba určit požadované rozlišení a zoom. Poté je třeba si fotoaparát dobře prohlédnout, jestli se nám líbí jak vypadá, také si prohlédněte display a menu. Zjistěte si velikost paměti a další funkce, které plánujete využít. A nakonec si zjistěte, čím je fotoaparát napájen.